Slon pro štěstí

Pro Anežku.

Ač je ještě malinká, zvládla už velké věci a její maminka s tatínkem s ní.

A tak dostaly její tety nápad dát téhle bojovnici slona pro stěstí.

Bude ji hlídat a já věřím, že jí to štěstí přinese!

Pro holčičku se zaječími geny:-)

 No, abych to uvedla na pravou míru, její maminka měla za svobodna trochu ušaté příjmení:-)
Tak třeba zrovna v tomhle bodýnku letos otevírala jedna malá zaječí holčička koledníkům:-)
Kdo ví? :-) 

Zrovna dneska se za Josífkem holky stavily, s vajíčkem.
Tak jsem si vzpomněla, že jsem tu zaječici úplně zapomněla před Velikonocemi vystavit.
Ale co, my slavíme Velikonoce ještě dnes, takže stíhám :-)

První jarní...

den, první jarní tvoření :-) I to sluníčko na nás vykouklo.

Vyskočily teploty a vyskočila i naše chuť pustit se do jarního tvoření.

Chtělo to něco hodně, hodně jednoduchého, aby mi mohl asistovat i Josífek.

A tak jsme spojili příjemné s užitečným. Máme málo skleniček. Teda, není jich málo,

ale když přijede větší návštěva, naše sada čtyř stejných (ehm tří, jedna už to má za sebou) sklenic

 nestačí a na stole jsou tak sklenice "každý pes jiná ves". To by nevadilo, kdyby byly alespoň stejně

 veliké. Nu a tak aby příště děda nemusel závidět babičce, že pije ze "čtyřdecovky", zatím co on

má třeba  jen "dvoudecovku", rozhodli jsme se zrecyklovat skleničky z "chytrého ovoce" :-)

Tatínek nám proděravěl vršky a zbytek už byl v naší režii.

Etiketa nám ze sklenic nešla úplně odmočit, takže prvotní plán polepit sklenice jen zajíčky nevyšel,

my si ale poradili. Objevila jsem kdysi dááávno koupené jednorázové papírové prostírky.

(Nekupovala jsem je s cílem používat je k jejich účelu, ale právě pro voření. Mají hezké vzory a jsou tak nějak odolnější

než obyčejný papír, takže pro náš plán ideální! Jo a byly v akci, ehm, takže celé balení mě vyšlo levněji než jeden vzorovaný papír na scrapbook. No nekup to!) Na skleničky jsem je lepila washi páskou, aby se mi to

 všechno dobře sundávalo, až budu/budeme mít náladu udělat je zase jinačí.

Josífek mi pomohl nakreslit pár zajíčků. Nejdříve jsme to zkoušeli na tvrdý papír, 

když už jsem jich měla vystřihnutých asi deset, napadlo mě udělat je z nalepovací tabulové fólie:D

 

No, nevadí, z papírových si uděláme girlandu:D A ti nalepovací vážně parádně drží a alespoň jsme

nebyli od lepidla. Dalším nečekaným plusem je fakt, že si každý host může svého zajíčka na sklenici podepsat křídou:-) Nálepkové zajdy, které jsme nevybrali na sklinky (jo, nějak jsem se s tím stříháním

 rozjela a bylo jich opravdu hodně) Pepi lepil všude po bytě, i po nás:) A děsně ho to bavilo! O dávání brček

 do dírek ani nemluvím, to jsem o něm nevěděla snad 15 minut, jak ho to chytlo.

 

Když byly skleničky hotové a chuť tvořit ještě stále nebyla dostatečně ukojena, vystřihla jsem pár žlutých (puntík/proužek) zajíčků a spolu s Josífkem jsme jim razničkou dělali ocásky - další parádní věc jak zabavit skoro dvouleťáka:) A ocásky se musely nalepit. Lepidlo versus Pepi, kapitola sama o sobě.... Ještě jim najdeme provázek a uděláme si i z nich girlandu.

Jaro, vítej!

Tak a my (i náš bezinkový sirup) se těšíme na naše jarní návštěvy:-) 

Králičí holčička pro Betynku

S jedním ouškem dolů, jak si slečna Betynka přála.

Tahle slečna ušatá byla součástí barterového obchodu .

Vyměnila jsem ji (a nejen ji, ale o tom zase někdy jindy:-) za voňavá mýdla, která vyrábí

Betynčina maminka Monča. Je neuvěřitelně milá, inspirativní a na co sáhne, to umí... 

A vůbec, však se přesvědčte sami! (tady - klik:-)

Králičí holčička už je zabydlená a já mám obrovskou radost!

(Více fotek z Betynčina království najdete přímo u Monči )

 Za tento důkazní materiál ještě jednou moc děkuji!!! 

... protože bez něj byste toho moc z králičí holčičky neviděli.

Josífek mi totiž u focení nadšeně asistoval... :-)

Myší set

Obrázek pro miminko a bodýnko sladěné s obrázkem.
Ideální třeba jako dárek do porodnice :-)
A jednoho myšáka i pro brášku :-)

Traktůrek

Tak se Pepi konečně dočkal! Má ho! Namalovaného od maminky :-)
S vozíčkem, ten prostě nesmí chybět. Ten se musí totiž malovat ke každému autíčku (uááá).

A všem se s ním hrdě chlubí :-) Miluju tu jeho upřímnou radost a nadšení.  

Jako vzor jsem si na stůl postavila dřevěný traktůrek, který mu přinesl Ježíšek.
No, na stole byl přesně 4 sekundy, než mi ho Pepi zabavil :D

 

Myslím, že za poslední měsíc jsem nakreslila tak 1000 traktorů..ne vážne, příjde mi,

že nedělám nic jiného, než na všechny kousky papíru, co Pepi najde, kreslím traktory.

Nakreslím jeden, samozřejmě s vozíčkem, Pepi důležitě vybarví kola, upozorní mě, že chybí

třeba komín, volant.. no a když to teda doplním, slyším jeho: "DALŠÍ, TATŮJEK, MAMINKA, MALOVAT, TADÝÝÝ!"

Psí námořníci

Nejlepší Kubíkův kamarád je pejsek. Oba bydlí v pokojíčku laděného do "námořnického stylu". 

Takže zadání pro mě bylo jasné. Pejsek námořník!

A abych nedělala námořníka jen z pejska, proměnila jsem i pár obrázkových "stálic".

Metr nahradil maják, hodiny v případě nouze poslouží jako záchranný kruh no a s kotvou

se bude kotvit lépe než s váhovým závažím, nemyslíte?

Aničce

Obrázek do rámečku a obal na očkovací průkaz.

Zdá se Vám to nějaké povědomé? Napovím... koukněte tady - klik:)

Amálka, maminka Evičky, která si u mě kdysi nechala pomalovat očkovací průkaz

a namalovat první obrázek s údaji o miminku, se mi znovu ozvala.

S nádhernou zprávou, že se rozrostli o dalšího človíčka, o Aničku.
A už má svůj obal i obrázek i Anička :-)

Přeji krásný konec týdne! :-)

Kluk jeden vybíravý

Mysela jsem si, že tohle nás s kloučkem mine. Omyl :D

Náš pán si totiž už snad od svého roku a půl sám vybírá, do čeho je ochotný se navlíknout.

Naštěstí ještě na něj platí moje smutné oči, ale už nešlo přehlížet, že tak nějak

"vyrostl z medvídků" a "ujíždí na všem, co má kola".

A tak jsem se překonala a namalovala mu bodýčko s autíčkama. Ten měl radost!

"OBLÍCT" jsem od něj slyšela snad 150x ještě před tím, než jsem bodýnko domalovala.

Vznášela jsem se na obláčku spokojenosti:)

Jenže pak jsem Josífka zastihla, jak si pastelkou čmárá po bříšku.

"VOZÍČEK, CHYBÍ!"

 Ouuu jak jsem jen mohla zapomenou na jeho posedlost vozíčky!

No, na dalším bodýnku už jsem se této začátečnické chybě vyhla! :D

A přiznávám bez mučení, že tahle autíčka nejsou z mojí hlavy.

Auta já prostě neumím a potřebovala jsem se někde ispirovat. 

Chtěla jsem něco jednoduchého s retro nádechem.
Svůj "vzor" jsem po dlouhém hledání nakonec (sláva, sláva, sláva) našla tady-klik.

Medvíďulka pro Anežku

Foceno s mým úžasným asistentem.

Má opravdu cit pro detail, každý můj pokus o "naštelování" bodýnka tím správným směrem

musel upravovat. Uf, no, ale nakonec jsme to spolu nějak zvládli:D A bodýnko to přežilo! :)