Emilka už dorostla do liščího trička, které jsem malovala ještě dřív, než se narodila.
Malovala jsem ho tehdá jen tak, pro radost, třeba na jarmark. Počkalo si ale na Emilku:)
A když má Emilka, potřeboval i Josífek, to je jasné. Tak už mají liščátko oba, to je taky jasné :D
Uvelebit se, přitulit a užívat si jeden druhého. I s těmi jejich (ne)konečnými hádkami.
A s jejich velkou láskou, která vždycky nakonec zvítězí, uf! :D Lišáčci moji malovaní milovaní!
...a (u)mazaní :D
Nejčastěji se teď mazlíme v našem pohádkovém křesle. Máme ho doma teprve chvíli, ale pohádek už
slyšelo tolik, že by mu mohl kdekdo záviděť. Už jeho cesta za námi začala vlastně takovou pohádkou.
