Pro naši Emilku

:-)

Halooo, halooo, je tady ještě někdo? Dlouho, předlouho jsem o sobě nedala vědět. Ale jsem stále tady, s hlavou přeplněnější novými nápady než kdykoliv jindy! To víte, když člověk v noci kojí,

kojí a kojí… tak se nápady do vykojené hlavinky plné místa jen hrnou. Ještě by to chtělo tip na to,

jak večer při uspávání dětí neusnout, abych mohla při měsíčku zase tvořit. Ale já to nějak vymyslím

a vy se těch novinek i malých změn vážně dočkáte. Možná už do Vánoc!!! Určitě!

(Vesmíre, slyšíš? Prosíííím😘)

Třeba zrovna dneska jsem se nadopovala hořkou čokoládou (chro, chro) a nespím, kreslím, no vážně!

 ...ehm, nechci se vidět, jak budu vypadat ráno, ale to už je zase jiná pohádka. 

Užívejte léto, máváme z Olmíku! 

... a abyste si nemysleli, že se u nás teď jako netvoří, tak TVOŘÍ! Třeba takhle tričkově. V hlavní roli

malíř, kreslíř a razítkovač Pepi. Jedno pro sebe, druhé pro kamarádku, prý i Emilce bodýnko udělá.

 Tak se těším! Pá a dobrou:-)

Naše Emilka ♥

Z Josífka je velký bráška:) Pusinkuje ji, kontroluje nás při přebalování, hlídá, pomáhá...
A my se dojímáme.
♥
Tolik štěstí, tolik lásky! Máme se krásně.

♥
Mávám a beru si chvíli malovacího volna :-)

Lištička nebo lišáček?

Čekáme, těšíme se :-) 

A já si k tomu čekání nakreslila tričko. Ne, nejsem  blázen, vím, že je na tílko zima,
ano mami, ledviny mám v teple a chodím zabalená jako cibule. Tohle je moje tričko na cvičení!:-)
Už jsem se bála, že se v něm ani nestihnu vyfotit, jak to letí!

Fotil (nejprve) Pepi. Takže mám na památku asi 150x své "těhotenské nohy", než mě napadlo si

 kleknout před zrcadlo a cvaknout se sama. Už jsem se bála, že jinou než "selfí" prostě mít nebudu

 (manžel odchází do práce za tmy a vrací se taky za tmy, takže počíhat na něj s foťákem za světla šlo

 leda o víkendu a to jsme to vždycky nějak zazdili:D). Ale jo, jo, jo! Nakonec to klaplo :-)

Tak a já si jdu teda dobalit tu tašku, co už mám mít prý skoro měsíc sbalenou :D
Nebo ještě dokreslím tahle přáníčka, co tu mám před sebou, když si Pepi zrovna tak hezky hraje?

Domácí oříšková pomazánka

... a domácí medvědí etiketa :-)

Stále se našeho Josífka snažíme držet dál od cukru. Nebojte, o sladké dobroty rozhodně ochuzený

 není, ono je přece tolik variant, jak zdravěji dosladit dortíky, perníčky, buchty,...

Abych to dokázala i zbytku rodiny, rozhodla jsem se, že je na Vánoce obdaruju naší "domácí

 zdravou verzí nutelly".

A jak jinak "zabalit" takovou dobrotu, než do originálně nazdobených skleniček? :-)
Aby to ladilo s našimi letošními vánočními přáníčky.

Tak snad se bude obal líbit a obsah chutnat!

***

Internet je plný receptů, já jich vyzkoušela několik a tenhle u nás vede.

Už jen pro tu jednoduchost!

200g lískových oříšků

1 - 2 lžíce medu

1 lžíce kakaa

voda (podle potřeby)

Oříšky si dám vždy nejprve do předehřáté trouby tak na 10 minut (jen je vysypu na plech s pečícím
 papírem, a když začnou vonět a šlupka praskat, vytáhnu je). Až zchladnou, zabalím je do utěrky
a šudlím. Tím z nich hezky dostanu dolů slupku. (Tahle část baví nejvíce Josífka, pokud teda
nepočítám ujídání.) No a potom mixuju a mixuju, opravdu pořádně, až je hmota skoro tekutá.

(Mám obyčejný mixér a jde to, ikdyž to trvá asi déle, než s nějakou pořádnější mašinkou.)

Teprve potom přidám kakao, med a mixuju dál.

Pokud je výsledná hmota moc tuhá (většinou je), doliju trošku převařené zchladlé vody,

abych docílila "rozmazávací konzistence". Ale s vodou opatrně, ať z toho není nutella k pití.

Naplním skleničky, a až pomazánka vychladne, tak je zavřu. A je to :)
Tahle dávka vystačí na dvě malé skleničky od jogurutu (jako jsou na fotce).

Zkoušela jsem dle jiných receptů přimíchávat i kosový olej, mléko nebo máslo, ale ve výsledku mi to přišlo zbytečné, oříšky jsou samy tučné dost, tak proč přidávat další tuk.  Navíc kokos, ač ho má ráda,

 dodal pomazánce takovou trochu jinačí chuť, než jsem chtěla. Sladím ji nejraději medem nebo
 javorovým sirupem. V ledničce vydrží asi 10 dní (u nás se ale zatím nikdy tak dlouho v ledničce "neohřála" :-)

... skleničky jsem polepovala až po naplnění a zavření, protože jsme patlalové :-)

Naše "houm mejd" etikety :) 
Své obrázky jsem si naskenovala, v počítači už dopsala jen texty a natiskla na lepící papír.

Pokud by se někomu hodil malý fotonávod, tak tady je, i s panem asistentem/ochutnávačem :)

 Hmm? Znáte? Děláte? Zkusíte? Budete se oblizovat až za ušima, to mi věřte :)

TAK SLADKÉ A VESELÉ!

A je to!

Jsme přestěhovaní. Jsme poprvé ve svém. Už to bude měsíc a já se stále štípu, zda je to pravda.
(Ehm, to na fotce není náš byt, ale dílna Josífkova dědečka/mého taťky ... ikdyž je pravdou, že v jisté době to
na bytě vypadalo dost podobně :D 

Z bytu "jéé, ten je fakt úžasný, hned k nastěhování" se stal byt "tohle, tohle, tohle, ano, i tohle

je nutné zrekonstruovat, než se nastěhujete". A měsíční "kosmetické úpravy" se protáhly na půl

roku rekonstrukcí "pořádně od podlahy", včetně toho, co je pod podlahou. Bylo to náročné, kdo zažil,
jistě chápe:-) Dědeček (občas i s babičkou) najezdil stovky (vlastně spíš tisíce) kilometrů, aby nám
 skoro každý víkend pomohl, tatínka Josífek viděl ráno odcházet do práce, někdy stihl táta domů
 zaskočit na oběd, aby nás viděl, no a sem tam zvládl přijít ze stavby dřív, než šel Pepi spát (a to
 mladej rozhodně nechodí na kutě "po večerníčku":) Opravdu obdivuju maminky, které jsou na děti
 každý den samy. Před rekonstrukcí jsem brblala, že manžel bývá douho v práci (chodil domů AŽ
 kolem páté/šesté). A teď mi to najednou příjde jako úplná pohoda, když je doma UŽ kolem páté/šesté :D Jooo, šest večer nebo deset v noci je prostě rozdíl :)

Sice ještě bydlíme mezi krabicema, spoustu věcí doděláváme za pochodu, ale jsme tady.
Spolu a ve svém (zadlužení až do příštího života, ale co už, to je zase jiná pohádka) :-)

Bez pomoci rodiny a kamarádů bychom rekonstrukci nezvládli. Tímto ještě jednou obrovsky
DĚKUJU i tady, v mém virtuálním světě! No a PAT A MAT už budou navždy spjatí s naší velkou rekonsrukcí. Při finišových úpravách nám totiž tady vyhrával jeden díl za druhým. 

(To víte, hlídací babičky 100 km daleko, takže pokud jsem chtěla s něčím přes týden pomoct i já,

 musel u toho být i Pepi. A ač se televizi vyhýbáme, tady jsme ustoupili. Jinak ho od těch vrtaček,
 malty, kladiv, šroubováků, žebříků, drátů, trubek a já nevím čeho všeho prostě odlákat nešlo.)

No a aby to pracantům ladilo se znělkou, která se bytem nesla, namalovala jsem svým třem
 osudovým chlapákům "pracovní úbory". A vážně měli radost všichni tři, ne jen ten nejmenší :D

Pepi si PATA A MATA vážně zamiloval. Nejsem si jistá, zda jsou těmi správnými vzory :D
Pořád si na ně hraje a napodobuje je... až mě to občas děsí. Například když se snažil
 vyšplhat na svou židličku, kterou si postavil na svůj malý stolek... prý to tak dělají, no, raději
bez komentáře. Nebo jednu dobu pořád vytahoval všechny knížky z knihovny a skládal je
do komínků na zem. Hádejte, kde to viděl. :D
Ale teda úvodní znělku zpívá parádně:-)

A byla svatba! :-)

Poslední červnový den jsme si udělali "stavební/svatební přestávku".

Monterky pro tento den nahradilo sváteční oblečení a veliké těšení.

Naši kamarádi si řekli své ANO na opravdu kouzelném místě - v Chrámu sv. Barbory v Kutné Hoře.

 

Josífkovi jsem pro tento speciální den namalovala speciální tričko. 

Při obřadu byl sice vyfešákovaný v obleku s košilí a s motýlkem, jako tatínek,

ale na odpolední party už jsme mu neměla odvahu oblek obléct, potřebovala jsem,

aby ještě na nějakou tu oslavu vydržel bez děr a fleků. Protože jsem ale chtěla, aby si Josífek svatební

veselí užil a nemusel být kvůli svátečnímu oblečení opatrný (což by v jeho případě stejně nebylo proveditelné), ukázalo se svatební tričko jako skvělé řešení! :)

Markétko, Otmare, děkujeme Vám, že jsme u toho mohli být s Vámi ♥

První jarní...

den, první jarní tvoření :-) I to sluníčko na nás vykouklo.

Vyskočily teploty a vyskočila i naše chuť pustit se do jarního tvoření.

Chtělo to něco hodně, hodně jednoduchého, aby mi mohl asistovat i Josífek.

A tak jsme spojili příjemné s užitečným. Máme málo skleniček. Teda, není jich málo,

ale když přijede větší návštěva, naše sada čtyř stejných (ehm tří, jedna už to má za sebou) sklenic

 nestačí a na stole jsou tak sklenice "každý pes jiná ves". To by nevadilo, kdyby byly alespoň stejně

 veliké. Nu a tak aby příště děda nemusel závidět babičce, že pije ze "čtyřdecovky", zatím co on

má třeba  jen "dvoudecovku", rozhodli jsme se zrecyklovat skleničky z "chytrého ovoce" :-)

Tatínek nám proděravěl vršky a zbytek už byl v naší režii.

Etiketa nám ze sklenic nešla úplně odmočit, takže prvotní plán polepit sklenice jen zajíčky nevyšel,

my si ale poradili. Objevila jsem kdysi dááávno koupené jednorázové papírové prostírky.

(Nekupovala jsem je s cílem používat je k jejich účelu, ale právě pro voření. Mají hezké vzory a jsou tak nějak odolnější

než obyčejný papír, takže pro náš plán ideální! Jo a byly v akci, ehm, takže celé balení mě vyšlo levněji než jeden vzorovaný papír na scrapbook. No nekup to!) Na skleničky jsem je lepila washi páskou, aby se mi to

 všechno dobře sundávalo, až budu/budeme mít náladu udělat je zase jinačí.

Josífek mi pomohl nakreslit pár zajíčků. Nejdříve jsme to zkoušeli na tvrdý papír, 

když už jsem jich měla vystřihnutých asi deset, napadlo mě udělat je z nalepovací tabulové fólie:D

 

No, nevadí, z papírových si uděláme girlandu:D A ti nalepovací vážně parádně drží a alespoň jsme

nebyli od lepidla. Dalším nečekaným plusem je fakt, že si každý host může svého zajíčka na sklenici podepsat křídou:-) Nálepkové zajdy, které jsme nevybrali na sklinky (jo, nějak jsem se s tím stříháním

 rozjela a bylo jich opravdu hodně) Pepi lepil všude po bytě, i po nás:) A děsně ho to bavilo! O dávání brček

 do dírek ani nemluvím, to jsem o něm nevěděla snad 15 minut, jak ho to chytlo.

 

Když byly skleničky hotové a chuť tvořit ještě stále nebyla dostatečně ukojena, vystřihla jsem pár žlutých (puntík/proužek) zajíčků a spolu s Josífkem jsme jim razničkou dělali ocásky - další parádní věc jak zabavit skoro dvouleťáka:) A ocásky se musely nalepit. Lepidlo versus Pepi, kapitola sama o sobě.... Ještě jim najdeme provázek a uděláme si i z nich girlandu.

Jaro, vítej!

Tak a my (i náš bezinkový sirup) se těšíme na naše jarní návštěvy:-) 

My parťáci

Josífek a maminka. Sladění do posledního medvědího chlupu:)

Nějak nám to medvídě přes Vánoce zase hodně vyrostlo. Je z něj pan chytrolín.
Už to dávno není miminko, už je to vážně parťák. Smějeme se s ním od ráda no večera.
No, ehm, s jeho spánkovým režimem vlastně občas až do noci:D
Aut už pojmenuje více než já. Tak se obávám, že tohle je poslední bodýnko s medvídkem.
Ach jo:D Jdu trénovat auta. Bramboru s kolama si můžu dovolit jen na papír, na bodýnko asi ne...

A trošku se skluzem Vám všem přeji, ať je ten rok s osmičkou na konci takový, jaký si přejete:-)

Bubák

V lese se to včera hemžilo vílama, čarodějkama, bubákama... i malou dýni jsem tam zahlédla:-)

 Kavárnička V LESE (už jsem Vám o ní psala, tady-klik)  pro děti pořádala

"Dušičky v kostýmech". Náš bubák nemohl chybět:-)

 

 No a protože je Josífkovi nejlpépe v tepláčkách a bodýčku, kostým byl jasný. Bodýnko jsem mu

 "vylepšila" alepoň bubákama... a na hrudník mu naspala tahák, kdyby náhodou zapomněl, jak se má

 jako bubák projevovat. No, bubákoval celou cestu do kavárničky...  a bákuje i dnes :D Pomooooc:D

Máme to tam moc rádi a tentokrát jsme s sebou poprvé (konečně) vzali i tatínka. Nadšení sdílel s námi!

Je to tam kouzelné, personál neuvěřitelně milý, (zdravé) mlsání, kafe, ... mmm a ty hračky!

Mějte se krásně:) a třeba někdy na viděnou V lese:-)

(Fotila jsem jen mobilem, tak snad mi odpustíte horší kvalitu fotek... :)

S tatínkem:-)

 

 Je nejlepší! Dá pusu, přebalí, vykoupe, zazpívá, umí všechny zvuky mašinek, pohladí,

ponosí, povozí, nakrmí, obleče, rozesměje ... a snaží se zabavit, když maminka potřebuje

domalovat naslibované obrázky:) A jakou má s nami trpělivost!

Táta a syn. Jo, to jsou moji dva chlapáci úžasňáci.

Vlastně mám chlapáky úžasňáky tři. Nesmím zapomenout na mojeho taťku.

On je totiž tak správňácký děda, že mi příjde, že je dědou odjakživa:D

Jojooo, vím, že je to blog o mojem tvoření, ale když byl ten "DEN OTCŮ", tak mi snad odpustíte... :D

Tak trochu kuchyňské tvoření

Nepečené, nevařené. Tak jaké? Lepené! Cooo?

Nedávno jsem Vám psala, že jsem podlehla nálepkám.
Prostě jsem neodolala a už je máme v kuchyni!

Věřte, že naše pidi-žvidi-minikuchyň je opravdu posledním místem, které bych měla potřebu
dokumentovat a šířit internetem. Eh, tak proč Vám ji zrovna dnes ukazuju?

Možná se mezi Vámi totiž najde někdo, kdo také přebývá v nájmu, nechce se mu moc "invesovat

do cizího", ale chtěl by si to "své" hnízdečko zvelebit. Třeba právě Vám se bude hodit tenhle tip,
jak dát (nejen) kuchyni nový kabátek, aniž byste museli rozbíjet prasátko a pořizovat novou kuchyňskou linku:-)

Ano, jak už jsem psala, řeč je dnes o nálepce. Když jsem dostala možnost vyzkoušet něco, co firma
Pixers nabízí (o obrazech na plátně jsem psala tady - klik), vůbec mě nenapadlo, že se nakonec
doma ještě pustíme do takovéhodle "tvoření" :D  Když jsem ale brouzdala jejich nabídkou a zjistila
 jsem, co vše kromě obrazů nabízí, začala jsem si pohrávat s myšlenkou, jak by to nálepce asi slušelo
u nás doma:) No a pak už jsem se té myšlenky prostě nezbavila:D




Ale hezky popořádku...

Medvědí pelíšek

Zase o (medvědí) chlup útulnější. Josífkovi teď stěnu nad postýlkou zdobí dva nové obrázky, vlastně
 obrazy! Na plátně. Ne, nepřesedlala jsem z malování na textil k malování na plátno, tentokrát
to nejsou obrázky mnou malované, ikdyž trocha toho mého tvoření na nich přece jen je, jinak bych
se s nimi tady "nechlubila" :) Pan model na nich má na sobě mnou malované tričko:-) Poznáváte?

Pepi je z nich nadšený a to tak, že si občas říkáme, jestli je to normální:D Pořád na ně ukazuje

prstíkem, šplhá za nimi a mává si. Musíme je chodit kontrolovat několikrát denně.

A abych se přiznala, vůbec mi to nevadí, taky na ně(j) ráda koukám.
A jak se pod nimi spinká! :-)

My 3

Nový pytel. Pro nás. Ten Josífkův první se mi už okoukal, tak bylo potřeba vymyslet nový:-)

A jsme na něm všichni tři. Obrázek jsem dozdobila samolepící tabulovou folii, ze které

jsem vystřihla stromečky. A mám z něj radost. Už je plný dek.

I zatěžkávací zkoušku zvládl, Josífek ho pořád kontroluje a "hladí" :D

Papírové výročí

Dnes jsou to dva roky, co jsme si řekli naše "puntíkaté" ANO.

Slíbili jsme si, že se vždy v den výročí (plus/mínus) do mlýna vrátíme. Hned loni jsme to museli

porušit, byla jsem nemocná, bez vycházek. Nu což, oslavili jsme si to doma.

Letos to ale klaplo!
Využili jsme svátečního volna a vyjeli na výlet. Puntíky (jako tenkrát) nesměly chybět.

O to krásnější slavení to bylo, protože už nás slavilo o jednoho více:-)

Ano, ano, pan kníratý tam byl samozřejmě s námi! :-))) 

Loni vlastně slavil taky, ale zatím schovaný pod srdíčkem :D Letos už na srdíčku.
Mám to ale dva fešáky, co? A je mi s nimi nejlíp!!! :-)

Medvídě má návštěvu

Přijela teta Alenka. A měla foťák. Náš křiklounek se rázem proměnil v dítě se svatozáří,

mezi jehož největší záliby patří převlékání a pózování. Málem mi vypadly oči z důlků! :D

No, asi začnu šetřit na nějaké to lepší fotítko.

 ... když tak blahodárně na toho našeho Josífka působí, haha :D Ali, díky! :-)

A tady dvě důkazní převlíkací. Ani nepípl :D   

Abych nezapomněla, náš malý kojenec se dnes chystá na  Kojohappening v rámci Světového týdne kojeni. 

 Sbalte deku a přijďte taky :-) Nemusíte mít doma malého savce, stačí, že vás kojení

a vše kolem zajímá, o informace a rady nebude nouze :-)

Naše velrybátko

Už nám dorostl do velryby, tedy, do velrybího bodýčka.

Pomalu se mi začíná plnit krabice s oblečením, ze kterého už ten náš klouček

vyrostl a jak to tak do ní skládám, přepadá mě nostalgická nálada. 

Letí to. Jooo, tahle věta je ohraná písnička všech maminek. Ale je to tak! :)

Tak ať do toho nového týdne vplujete tou správnou ploutví! :-)

Tenkrát s medvědem

To bylo našemu mláděti 14 dní a my se s ním vypravili na první velký výlet autem.

Za jednou milou fotografkou, která nám už nafotila naši puntíkatou svatbu i puntíkatý pupek.

Trochu (vlastně celkem dost) jsem se té cesty autem s takovým bobkem a takhle brzy bála,

ale zvládl to na výbornou. Všechno krásně prospinkal :-) I do medvědího "ňůborn" bodýčka,

které jsem mu namalovala a vyfotili jsme se s ním ještě když byl ještě v bříšku, se nakonec vešel.

 

 A medvídka jsme provětrali později i na Oranjeééé, kam jsme jeli okouknout a pozdravit ostatní

 tvořivce, ochutnat dobroty a hlavně ulovit knížku od Rosy! :-)

Slůně :-)

Myslím, že mu ta malovaná bodýčka sluší. Jen tiše doufám, že se mu líbí a jeho výrazy
nejsou reakcí na ty moje malůvky :D Pár už mi jich pokadil, ehm, nevypratelně :D
No, říkám si, že mi tím určitě nechtěl nic naznačit a neberu si to osobně:D

Kolotoč

Nějak jsem nemohla objevit ten pravý a tak jsem si (ještě těhotná) řekla, že ho tomu našemu

 kloučkovi vyrobím sama. Jenže jsem to tak nějak (ještě těhotná:) nestihla.

A jak se blížil Den dětí, rozhodla jsem se, že zatím vyrobím alespoň nějaký provizorní, takový
"co dům dá". Jo a stihla jsem to! Prvního už se mu točil nad postýlkou :-)

Jen teď hledám ještě nějaké dřevěné "udělátko", jakým bych mu ho mohla připevnit přímo k postýlce.

Mám ho totiž dost amatérsky přivázaný k medvídkovi na poličce :D