A je to!

Jsme přestěhovaní. Jsme poprvé ve svém. Už to bude měsíc a já se stále štípu, zda je to pravda.
(Ehm, to na fotce není náš byt, ale dílna Josífkova dědečka/mého taťky ... ikdyž je pravdou, že v jisté době to
na bytě vypadalo dost podobně :D 

Z bytu "jéé, ten je fakt úžasný, hned k nastěhování" se stal byt "tohle, tohle, tohle, ano, i tohle

je nutné zrekonstruovat, než se nastěhujete". A měsíční "kosmetické úpravy" se protáhly na půl

roku rekonstrukcí "pořádně od podlahy", včetně toho, co je pod podlahou. Bylo to náročné, kdo zažil,
jistě chápe:-) Dědeček (občas i s babičkou) najezdil stovky (vlastně spíš tisíce) kilometrů, aby nám
 skoro každý víkend pomohl, tatínka Josífek viděl ráno odcházet do práce, někdy stihl táta domů
 zaskočit na oběd, aby nás viděl, no a sem tam zvládl přijít ze stavby dřív, než šel Pepi spát (a to
 mladej rozhodně nechodí na kutě "po večerníčku":) Opravdu obdivuju maminky, které jsou na děti
 každý den samy. Před rekonstrukcí jsem brblala, že manžel bývá douho v práci (chodil domů AŽ
 kolem páté/šesté). A teď mi to najednou příjde jako úplná pohoda, když je doma UŽ kolem páté/šesté :D Jooo, šest večer nebo deset v noci je prostě rozdíl :)

Sice ještě bydlíme mezi krabicema, spoustu věcí doděláváme za pochodu, ale jsme tady.
Spolu a ve svém (zadlužení až do příštího života, ale co už, to je zase jiná pohádka) :-)

Bez pomoci rodiny a kamarádů bychom rekonstrukci nezvládli. Tímto ještě jednou obrovsky
DĚKUJU i tady, v mém virtuálním světě! No a PAT A MAT už budou navždy spjatí s naší velkou rekonsrukcí. Při finišových úpravách nám totiž tady vyhrával jeden díl za druhým. 

(To víte, hlídací babičky 100 km daleko, takže pokud jsem chtěla s něčím přes týden pomoct i já,

 musel u toho být i Pepi. A ač se televizi vyhýbáme, tady jsme ustoupili. Jinak ho od těch vrtaček,
 malty, kladiv, šroubováků, žebříků, drátů, trubek a já nevím čeho všeho prostě odlákat nešlo.)

No a aby to pracantům ladilo se znělkou, která se bytem nesla, namalovala jsem svým třem
 osudovým chlapákům "pracovní úbory". A vážně měli radost všichni tři, ne jen ten nejmenší :D

Pepi si PATA A MATA vážně zamiloval. Nejsem si jistá, zda jsou těmi správnými vzory :D
Pořád si na ně hraje a napodobuje je... až mě to občas děsí. Například když se snažil
 vyšplhat na svou židličku, kterou si postavil na svůj malý stolek... prý to tak dělají, no, raději
bez komentáře. Nebo jednu dobu pořád vytahoval všechny knížky z knihovny a skládal je
do komínků na zem. Hádejte, kde to viděl. :D
Ale teda úvodní znělku zpívá parádně:-)

Strnadí letka

Tričko k narozeninám:)
Pro paní oslavenkyni si ho u mě objednala její kamarádka.
Uf, to byl let, namalovat strnadí rodinku tak, aby si je nikdo nepletl s kuřaty:D
Tak snad se povedlo. Má je tam na hrudi všechny, i s jejich zálibami:)

A koukejte jak sluší!
Za fotku moc děkuji přímo paní Věrušce:)

A komu se zdálo spojění Věra + strnadí letka (Strnadová) nějaké povědomé, tak se nemýlil!
Tuhletu šikovnou maminku totiž možná znáte!
Vtipné kaše, cooo? Už Vám to něco říká? Né? Tak nakoukněte tady (klik)!
Já sama si uědomila, že jsem paní Věrku kdysi zahlédla v televizi,
i její knížkou jsem náhodou listovala! Svět je malý:)

Krásné letní dny!

Evropský týden nošení dětí

 Trička na přání:-) Pro Terezku a její maminku.
V tvoření jsem měla naprosto volnou ruku. Jediným zadáním byl "nosící motiv a veka".
A protože teď jedu tak trochu (hodně:D) na medvědí vlně, vznikli nosící medvídci. A co ta veka?
Tu medvědi snědli? Nebo kde je? Aha, na balonku. Holky jsou jako milovnice pečiva???

Néé, tahle VeKa se, vážení, nejí!  Přesto ji však plno dítek (a jejich maminek) přímo "žere".
Pod značkou VEKA šije maminka okaté Terezky už několik let nádherná nosítka.
I my jedno "vekítko" doma  máme!:)
...a srdíčko v logu není jen tak, ona jsou totiž opravdu šitá s láskou.

...

To naše patnáctikilové "pírko" už se spíš jen příležitostně poponáší než nosí, ale za tu dobu, co jsme nosítko měli, jsme ho využili opradu maximálně! :-) Jaro, léto, podzim zima, hory, les, město,
 utěšování při růstu zoubků, ... no parádní věcička k nezaplacení:D
Vzomínáte? Tady (klik) jsem Vám ho ukazovala:-)

A co vy? Nosíte? :-)

My parťáci

Josífek a maminka. Sladění do posledního medvědího chlupu:)

Nějak nám to medvídě přes Vánoce zase hodně vyrostlo. Je z něj pan chytrolín.
Už to dávno není miminko, už je to vážně parťák. Smějeme se s ním od ráda no večera.
No, ehm, s jeho spánkovým režimem vlastně občas až do noci:D
Aut už pojmenuje více než já. Tak se obávám, že tohle je poslední bodýnko s medvídkem.
Ach jo:D Jdu trénovat auta. Bramboru s kolama si můžu dovolit jen na papír, na bodýnko asi ne...

A trošku se skluzem Vám všem přeji, ať je ten rok s osmičkou na konci takový, jaký si přejete:-)

I medvědi se rádi nosí

Trička na přání. S nosící mámou medvědicí a medvíďulkou nošenečkou.
Modrý obrázek pro maminku, růžový pro její dcerušku.
A srdíčko nesmělo chybět. Proč? To Vám prozradím zase někdy příště.
 Ono to totiž není jen tak ledajaké srdíčko! :D

A tady vidíte, jak já stíhám psát příspěvky:D S příchodem podzimu tady na Vás vyskočí
letní trička. No, venku ještě nesněží, takže to se mnou není tak zlé, co?

Rodinná trička - Jedličkovi

... aneb postupné odtajňování Ježíškovského tvoření:D
***
Někteří mají to štěstí, že mají příjmení jako malované :-)

To se pak taková rodinná trička malují úplně sama. No a když má někdo v rodině ještě tak pečlivou

 maminku, která sepíše vše podstatné, co má který člen rodiny rád (ať už jde o gymnastiku,

 cyklistiku, volejbal, luštění křížovek, hraní na flétničku, malování a vyrábění, jízdu na bruslích,

 lyžování,...) no tak pak vzniknou trička opravdu přímo na míru :-)