NAHÁČEK NA HÁČEK - tamtadadááá MIAUK má něco nového!

 

Originální nedatovaný kalendář/zápisník pro první rok malého človíčka. 

  „Obléknete“ ho jednoduše tím, že ho děťátku postupně vyplníte.

Zaznamenávejte, vyplňujte, vybarvujte, uchovávejte, vzpomínejte.

Pro děťátko, s děťátkem, spolu s medvídky.

* Vytištěný na matném papíru vyšší gramáže, aby se do něj dobře psalo, kreslilo, lepilo, ...
* Ve velkém formátu (zavřený 30x30cm, pověšený 30x60cm).
* Celým rokem Vás provedou originální kresbičky medvídků (pro hlapečky) a medvíďulek (pro děvčátka).
* Ke kalendáři jsem vytvořila i jednoduchý a názorný fotonávod s vysvětlením, jak si ho správně odatovat.
Spolu s malým dárkem ho vždy přibalím:)
* Vyrobeno v Olomouci

Jak vypadá uvnitř? Proč je "jen" černobílý?
A proč jsem ho vůbec vytvořila??? Dá se koupit?

Čtěte dále a vše se dozvíte:)
Ráda Vám ho představím ♥

Něco se chystá...

Je tady někdo (takhle při pátku třináctého) zvědavý, co se zrovna děje u MIAUK? Něco pro Vás mám!!!
… Slibovala jsem Vám novinku, překvapení… !!!



***
A je to tady!!! Já už si ji konečně ňuňám a tetelím se blahem. Chcete nakouknout?
Posílám Vám malinkou ochutnávku...Tušíte? Poznáte? Co to asi bude? Zkusíte uhodnout?
Klidně mi do komentářů ťukněte své tipy:) ... a v příštím týdnu Vám vše prozradím...
***
Snad o víkendu vykoukne sluníčko, protože jinak ty svoje novinky medvědí nezvládnu lépe nafotit:D

Přeji pohodový konec týdne:-)

Na skok do lesa

 Kde teď nejraději čerpáte energii? My rozhodně v lese! :-)
A já si odskočila pár večerů i do malovaného lesa. S Jáchymkem a Vašíkem.

Medvědice Alice

Odložím si sem zase postupně pár obrázků pro miminka.
Dnes jedna medvíďulka - holčička včelařů, lesáků...

... A protože se malá Alice narodila ve znamení lva,
najdete v obrázku i lva... ale jen tak lehce, náznakem, aby neplašil zvířata v českém lese :-)
Vidíte ho? Má ho tam:)

Jen tak být

Emilka už dorostla do liščího trička, které jsem malovala ještě dřív, než se narodila.
Malovala jsem ho tehdá jen tak, pro radost, třeba na jarmark. Počkalo si ale na Emilku:)
A když má Emilka, potřeboval i Josífek, to je jasné. Tak už mají liščátko oba, to je taky jasné :D 

 Uvelebit se, přitulit a užívat si jeden druhého. I s těmi jejich (ne)konečnými hádkami.
A s jejich velkou láskou, která vždycky nakonec zvítězí, uf! :D Lišáčci moji malovaní milovaní!
...a (u)mazaní :D

Nejčastěji se teď mazlíme v našem pohádkovém křesle. Máme ho doma teprve chvíli, ale pohádek už
slyšelo tolik, že by mu mohl kdekdo záviděť. Už jeho cesta za námi začala vlastně takovou pohádkou.

Už jsou svoji:)

Obrázek jako dárek pro novomanžele:-)
O nich, pro ně. Od prvního setkání až po jejich velký den.

... a já tímto mockrát děkuji, že jsem obrázek mohla zveřejnit,
a že jsem společnou cestu těchto snoubenců mohla na papír zaznamenat právě já.
DĚKUJI:)

Liška kam se podíváš

Odložím si tady ještě pár lišek, aby se mi zase nezatoulaly.

Mám je ráda, sluší totiž miminkům, malým i vekým slečnám, studentkám, maminkám, těhulkám... :)
Tahle moje liška už si ustlala na nejednom bodýčku, tričku, plecháčku, porcelánovém hrnečku,
polštáři, přáníčku, pytli... i na na několika taškách jich už pár spí. A pořád se mi neomrzely:-)
Nějak mi tenhle obrázek přirostl k srdci, tak mi snad odpustíte,
když se tady ještě sem tam nějaká liška mihne :)

 

 

 

 

Plecháček na cestách

Bylo to tam kouzelné, děti dokonce zapomněly na těch pár dní zlobit.
Večer jsme si topili v malinkých kamnech a poslouchali zvuky lesa... snídali,
kafíčkovali i večeřeli jsme venku (i v dešti:), děti ušmudlané, ale spokojené... a my taky.
Protože jsme byli spolu, nikam jsme nespěchali a užívali jsme si přírodu a jeden druhého.

 

... kde jsme to byli a jak jsme se tam ocitli?

Ha-čí

Emi má hačí. Pepi má hačí. Mami nemá hačí.

Ano, Emilka i Josífek mají svoje křesílko. Dohromady, poděděné po jejich tetičce, ale mají ho.
Minimálně bambilionkrát denně si do něj sednou a důležitě na mě zpoza knížky mžourají.
A já sedím na podlaze a tiše závidím :D Ten čas na knížku, ale hlavně to posezeníčko!

Po svém toužím už nějakou dobu. Do našeho starého "mini bytu" se nevešelo, vlastně ani sedačka.
Sedávali jsme na posteli plné polštářů. Tady už se nám vejde obojí a vytouženému křeslu držím
čestné místo od prvního dne, co jsme se sem nastěhovali. Slibovala jsem si, že si nějaké to své
křesílko "do nového" pořídím, abych měla v čem pohodlně kojit druhátko, které jsme tehdá teprve
čekali. Nebo bych si v něm hrála na neviditelnou a pokoušela se trochu odpočívat.
Možná by se našel i malinký kousínek času na knížku...

"Josífku, já bych chtěla křeslo..."

"Tak řekni taťkovi, ať ti ho udělá. Nebo dědovi, on má ponk a kladivo. A pilu, to se musí nejdřív takhle uřezat,... Mami, tak já ti ho nakreslím."

Tak to je prosím ono a sedí v něm prý tatínek, ne maminka, samozřejmě. Miláček prostě.

 

 

 Po delší době jsem si našla chvilinku si sem něco "pověsit":)

Obrázek už vznikl před nějakou dobou, pro chlapečka od kamarádky.
Co je na něm ale speciálního? Je to vlastně můj první obrázek s údaji o narození miminka,

kde jsem nemalovala zvířátko :D  Protože když musíš, tak musíš.

A já vážně musela, protože Míša je miluje a bez auta by to prostě nebyl "jeho" obrázek.
Tak snad bude Míša spokojený:-)
Už se těším, až si pro něj za námi někdy přijedou:)

Snad se mi tady na něj nebude už moc dlouho prášit a brzy se uvidíme!

 

Mějte se hezky a já se zase ozvu...:-)