Emičce z lesa

Babičce horalce

Josífková babička je třída. Ta už toho zdolala! My jen koulíme očima.
Takže co jiného ji namalovat na tričko, než "babi v akci":D
Pod Vánočním stromečkem mělo úspěch, hurá! :-)
Jen Pepimu jsem musela krkolomně vysvětlovat, že si ho u mě objednal Ježíšek,
koupil si ho od nás a babičce ho zabalil a dal samozřejmě on.
Náš koumák totiž zahlédl, jak ho maluju a už ho vážně neopijem rohlíkem:D
Tady končí všechna legrace, přátelé :-)

Přeji Vám všem krásný start do nového roku, ikdyž trošku opožděně.
Nějak nás neplánovaně vyřadily z provozu novoroční bacily, tak mi snad odpustíte, že přeji až teď... Ale už zase fungujeme!
Tak ať je ten rok s devítkou na konci plný milých překvapení, zdolaných výzev, ať už těch
velkých nebo jen těch každodenních (jako třeba ráno vstát, ikdyž se vůůůbec nechce:D).
No a hlavně zdraví, že, to je jasný, to je nejvíc!!!


Veronika

Přeji Vám...

Užíjte si je hlavně ve zdraví a v pohodě, bez zbytečného shonu. S těmi, které máte rádi a s kterými
je Vám dobře. A potom budou určitě opravdu kouzelné :-)

My se na ty naše Vánoce moc těšíme, protože letos už je Josífek tak nějak začíná chápat

a prožívat. Už jen ta jeho radost z dobrůtek v adventním vláčku (má tam každé ráno "jen" datle,
 rozinky, brusinky nebo perníček, ale jak mu září oči a jak se na to překvapení každé ráno těší :-)
Jsem tak ráda, že můžu Vánoce
zase vidět dětskýma očima a znovu zažít to velké těšení se spolu s ním:-)

***

Děkuji Vám, že se tady za mnou vracíte, nahlížíte, zanecháte zprávu:-)

Moc si toho vážím!!!

Veronika

Zrzečky, ušák a medvěd muzikant

Letos je to nejspíš poslední várka přáníček, která Vám tady ukážu:-)

Tahle jsou opět ručně kreslená. Já nějak nevím, ač jsem zkoušela i tisknout,

stejně mi to potom nedalo a po nocích jsem ještě kreslila a kreslila... (Kdy já to dospím???)

 

Zrzečky pro mé milé kamarádky, lišky podšité!

Ušák pro rodinku, jejíž maminka měla (než se vdala) zaječí příjmení,

no a medvídek muzikant pro paní hudebnici. 

Nějak se stále nedokážu rozhodnout, jestli dělat sníh do věnečku nebo kolem něj.

A tak to spravedlivě střídám :-)

Zimních přáníček jsem nakreslila samozřejmě mnohem, mnoooohem více, než těch pár, co si tady

 pro radost a třeba i Vám pro inspiraci, vystavuju. Jen se dost opakovaly motivy, tak jsem nefotila celou hromadu, bylo jich téměř 40!  Teď jen budu tajně doufat, že se budou obdarovým líbit.

Letos z nich mám vážně radost a ač jsem je malovala po nocích, byl to pro mě úžasný relax :-)

*

Domácí oříšková pomazánka

... a domácí medvědí etiketa :-)

Stále se našeho Josífka snažíme držet dál od cukru. Nebojte, o sladké dobroty rozhodně ochuzený

 není, ono je přece tolik variant, jak zdravěji dosladit dortíky, perníčky, buchty,...

Abych to dokázala i zbytku rodiny, rozhodla jsem se, že je na Vánoce obdaruju naší "domácí

 zdravou verzí nutelly".

A jak jinak "zabalit" takovou dobrotu, než do originálně nazdobených skleniček? :-)
Aby to ladilo s našimi letošními vánočními přáníčky.

Tak snad se bude obal líbit a obsah chutnat!

***

Internet je plný receptů, já jich vyzkoušela několik a tenhle u nás vede.

Už jen pro tu jednoduchost!

200g lískových oříšků

1 - 2 lžíce medu

1 lžíce kakaa

voda (podle potřeby)

Oříšky si dám vždy nejprve do předehřáté trouby tak na 10 minut (jen je vysypu na plech s pečícím
 papírem, a když začnou vonět a šlupka praskat, vytáhnu je). Až zchladnou, zabalím je do utěrky
a šudlím. Tím z nich hezky dostanu dolů slupku. (Tahle část baví nejvíce Josífka, pokud teda
nepočítám ujídání.) No a potom mixuju a mixuju, opravdu pořádně, až je hmota skoro tekutá.

(Mám obyčejný mixér a jde to, ikdyž to trvá asi déle, než s nějakou pořádnější mašinkou.)

Teprve potom přidám kakao, med a mixuju dál.

Pokud je výsledná hmota moc tuhá (většinou je), doliju trošku převařené zchladlé vody,

abych docílila "rozmazávací konzistence". Ale s vodou opatrně, ať z toho není nutella k pití.

Naplním skleničky, a až pomazánka vychladne, tak je zavřu. A je to :)
Tahle dávka vystačí na dvě malé skleničky od jogurutu (jako jsou na fotce).

Zkoušela jsem dle jiných receptů přimíchávat i kosový olej, mléko nebo máslo, ale ve výsledku mi to přišlo zbytečné, oříšky jsou samy tučné dost, tak proč přidávat další tuk.  Navíc kokos, ač ho má ráda,

 dodal pomazánce takovou trochu jinačí chuť, než jsem chtěla. Sladím ji nejraději medem nebo
 javorovým sirupem. V ledničce vydrží asi 10 dní (u nás se ale zatím nikdy tak dlouho v ledničce "neohřála" :-)

... skleničky jsem polepovala až po naplnění a zavření, protože jsme patlalové :-)

Naše "houm mejd" etikety :) 
Své obrázky jsem si naskenovala, v počítači už dopsala jen texty a natiskla na lepící papír.

Pokud by se někomu hodil malý fotonávod, tak tady je, i s panem asistentem/ochutnávačem :)

 Hmm? Znáte? Děláte? Zkusíte? Budete se oblizovat až za ušima, to mi věřte :)

TAK SLADKÉ A VESELÉ!

Baleníčko, balení

Ručně (a jak jinak, než s láskou:-) kreslené dárkové tašky. Dárek tím vlastně zabalíte do dárku

a radost  může být dvojnásobná. Po rozbalení nezůstane žádný odpad na vyhození. Tašku můžete

přece používat dál. Na poklady, na cukroví...nebo ji věnujete někomu dalšímu s jiným dárečkem.

Tak co myslíte, tašky ano? Nebo jste spíš zastánci "klasického" balení?

VÁNOČNÍ víkendová mini miauk SOUTĚŽ

Rádi obdarováváte na Vánoce své blízké přáníčky a ještě Vám jich pár chybí?

Můžete si o ně zkusit zasoutěžit. Vím, je to trošku (hooodně) na poslední chvíli,

ale pokud přání předáváte i osobně, mohla by se Vám ještě hodit. Hned v pondělí

bych s nimi běžela na poštu, aby je měl vylosovaný výherce doma včas:)

Na přáníčkách jsou mé autorské obrázky, poprvé „v historii MIAUK“ však v tištěné podobě!

Tak jsem zvědavá, jestli se Vám budou líbit.  Dlouho předlouho jsem totiž zvažovala,

jestli se vůbec někdy pustím i do toho, že budu mít tištěná přání. A je to tady…

 (To víte, uprostřed prosince jsem zjistila, že "do Ježíška" jich nestihnu ručně nakreslit tolik,

kolik bych potřebovala - pro rodinu, přátele, .... no a když už jsem si je tiskla,

vytiskla jsem i pár navíc. Kdo se jich ujme? :-)

  

Jak se zapojit? Soutěž probíhá především na facebooku (klik - přímo zde)

Pokud ale facebook nemáte a chtěli byste se zapojit, můžete i tady, na blogu,

já Vaše jméno do těch facebookových jmen při losování potom přidám:)

A jak se tedy zapojit tady?

Napište mi třeba, komu byste přáníčka věnovali a nechte mi na sebe nějaký kontakt.

Hmm, jsem zvědavá, jestli se takhle narychlo vůbec někdo najde :D

Ale zkusit se má všechno, no ne? :-)

Abychom mohli přáníčka hned v pondělí poslat, soutěž potrvá jen do zítřejší půlnoci

(tedy do neděle 16. 12. 2018., jakmile začne pondělí, soutěž je u konce :-)

Josífek v pondělí vylosuje jednoho šťastlivce, kterému pošleme tato 4 přáníčka.

Uf, tak snad je to vše.

Přeji krásný zbytek víkendu:)

Vaše Veronika

Vánoční ladění

Když jsme za oknem s Josífkem zahlédli první vločky, uvědomila jsem si, že je nejvyšší čas

začít tvořit vánoční přáníčka. Včera večer uspával tatínek, takže jsem využila chvilky pro sebe,

pustila si vánoční koncert Hradišťanu, abych se správně naladila, a pak už to šlo vážně samo.

Letos jsem poprvé zkusila zlato černou variantu.

Je to sice zatím jen pár prvních vlaštovek, ale jsem z nich nadšená!

 

 

Až domaluju věci, které si u mě objednali Ježíšci, ponořím se do přáníček pořádně! Už se těším:)

A je to!

Jsme přestěhovaní. Jsme poprvé ve svém. Už to bude měsíc a já se stále štípu, zda je to pravda.
(Ehm, to na fotce není náš byt, ale dílna Josífkova dědečka/mého taťky ... ikdyž je pravdou, že v jisté době to
na bytě vypadalo dost podobně :D 

Z bytu "jéé, ten je fakt úžasný, hned k nastěhování" se stal byt "tohle, tohle, tohle, ano, i tohle

je nutné zrekonstruovat, než se nastěhujete". A měsíční "kosmetické úpravy" se protáhly na půl

roku rekonstrukcí "pořádně od podlahy", včetně toho, co je pod podlahou. Bylo to náročné, kdo zažil,
jistě chápe:-) Dědeček (občas i s babičkou) najezdil stovky (vlastně spíš tisíce) kilometrů, aby nám
 skoro každý víkend pomohl, tatínka Josífek viděl ráno odcházet do práce, někdy stihl táta domů
 zaskočit na oběd, aby nás viděl, no a sem tam zvládl přijít ze stavby dřív, než šel Pepi spát (a to
 mladej rozhodně nechodí na kutě "po večerníčku":) Opravdu obdivuju maminky, které jsou na děti
 každý den samy. Před rekonstrukcí jsem brblala, že manžel bývá douho v práci (chodil domů AŽ
 kolem páté/šesté). A teď mi to najednou příjde jako úplná pohoda, když je doma UŽ kolem páté/šesté :D Jooo, šest večer nebo deset v noci je prostě rozdíl :)

Sice ještě bydlíme mezi krabicema, spoustu věcí doděláváme za pochodu, ale jsme tady.
Spolu a ve svém (zadlužení až do příštího života, ale co už, to je zase jiná pohádka) :-)

Bez pomoci rodiny a kamarádů bychom rekonstrukci nezvládli. Tímto ještě jednou obrovsky
DĚKUJU i tady, v mém virtuálním světě! No a PAT A MAT už budou navždy spjatí s naší velkou rekonsrukcí. Při finišových úpravách nám totiž tady vyhrával jeden díl za druhým. 

(To víte, hlídací babičky 100 km daleko, takže pokud jsem chtěla s něčím přes týden pomoct i já,

 musel u toho být i Pepi. A ač se televizi vyhýbáme, tady jsme ustoupili. Jinak ho od těch vrtaček,
 malty, kladiv, šroubováků, žebříků, drátů, trubek a já nevím čeho všeho prostě odlákat nešlo.)

No a aby to pracantům ladilo se znělkou, která se bytem nesla, namalovala jsem svým třem
 osudovým chlapákům "pracovní úbory". A vážně měli radost všichni tři, ne jen ten nejmenší :D

Pepi si PATA A MATA vážně zamiloval. Nejsem si jistá, zda jsou těmi správnými vzory :D
Pořád si na ně hraje a napodobuje je... až mě to občas děsí. Například když se snažil
 vyšplhat na svou židličku, kterou si postavil na svůj malý stolek... prý to tak dělají, no, raději
bez komentáře. Nebo jednu dobu pořád vytahoval všechny knížky z knihovny a skládal je
do komínků na zem. Hádejte, kde to viděl. :D
Ale teda úvodní znělku zpívá parádně:-)

Rychlé šípy

Kdo by je neznal, že? Tuhle partičku jsem malovala na přání, pro chlapečka témeř stejně starého

a stejně velkého, jako je náš Pepi. Uf, byl to kumšť vmáčknout je všechny na malé tričko pro dvouleťáka. Nechtěla jsem je malovat moc malinké, aby si je někdo nespletl s barevnýma

 blechama, ale taky né moc velké, aby se krajní hoši neschovávali až někde pod rukama pana

 nositele. No, myslím, že dobrý:) A Josífek říkal, že chce taky tričko s chlapečkama, ách jo:D

Tak si ho alespoň užil 3 minuty jako model.